Svačina uprostřed letiště? Pro tyhle hovada no-problem.

Svačina uprostřed letiště? Pro tyhle hovada no-problem.

Myslím, že to byl Pecon kdo vymyslel tento vandr, odehrávajícího se v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Tento vojenský prostor vznikl již za Rakousko-Uherska. Později v něm cvičili Československé armády, Wermacht a i Sovětské vojska. Vojenský prostor je dnes ukázkou opuštěné a vysídlené krajiny, kde navštěvníci naráží na betonové bunkry, rozstřílené rujny domů, husté lesy, písčité pouště, bludiště skalních měst, bažiny, vraky vozidel, protitankové zátarasy, rezaté ostnaté dráty a nevybuchlé munice. To vše se nachází v 250 km2.
Já, Pecon, Venda a Honza, 27. prosince vyjíždíme kolem 8:00. Laco jde v pondělí do práce tak s námi jet nemůže. Jedeme fordkou pač veřejná doprava tam dokáže teď o svátcích dojet nejdřív asi po šesti hodinách jízdy. Po desátý hodině přijíždíme do prostoru Ralska. V městě Mimoň kupujeme mapu a zajíždíme do obce Hradčany, kde necháváme auto před hospodou. Bereme bágly a odcházíme na nedaleké bývalé letiště, které je dlouhé 2,8 km…

Narážíme na první zákopy, malé bunkry, a pak na velké hangárové bunkry pro letadla. Vrata do těchto hangárů mají tloušťku asi 50 cm a jsou ze železobetonu. Mezitím co nám jak je vidět z fotek Pecon zarepoval, k našemu údivu vedle přistálo letadlo. Zanedlouho zas jedno vzlítlo a tak to bylo vcelku pořád. Mezi letadly sem tam projelo auto zkoušející svou maximální rychlost, nebo také sportovci na kole nebo kolečkových bruslích. Nám začíná kručet v břiše a tak přemýšlíme kde se najíst. Kluci chtějí dojít k nedalekým růjnám domů na pokraji lesa. Mě a Peconoj se ale více zamlouvá suchý beton na letišti. Bohužel s tím má ale Venda s Honzou velký problém. V hlavě se jím asi přehrávají drastické scénáře, jak na nás přistane letadlo. Chvíli na nás nadávají ale co je to platný když už máme vypakováno uprostřed letiště a jejich strach nechápeme. Oni svačí na kraji letiště, jednou půlkou zadku v mokré trávě a druhou na ranveji. Ani jsme nedojedli a přistává letadlo. My ale sedíme v poklidu dál. Šikovný pilot přistal hned na začátku ranveje a raději nás nevyrušoval. Po jídle mě napadá, že by se na ranvei dobře hráli karty konkrétně hra Autobus kde se vyskládávají karty za sebou na zem. Zdá se, že Venda s Honzou pochopili, že o nic nejde a jdou hrát s námi. Venda se neustále rozhlíží napravo i nalevo a neustále se ptá, co budeme dělat, když něco poletí. Pak se ptá „Co když pojede auto?“ odpovídám mu rázně a v poklidu „ Tak se ti vyhne!“ Pak už byl asi klid. Brzo hru vyhrávám a pokračujeme po letišti a cestě dál na skelnou huť kde sídlí správa vojenských lesu.

ralskoNa zahradě mají pistolovou a brokovou střelnici. Pokračujeme na konec cesty, kde bývali bunkry. Dnes jsou čerstvě zbořené a rozšrotované. Na tomto placu chce Honza s Vendou spát. Já vzdoruju, pač moje představa je spát v čistý přírodě. Pecon se nevyjadřuje. Nakonec jsem je přemluvil, že se půjdeme teda ještě podívat po okolí po něčem hezčím. Neudělali jsme pět kroku a naše čenichovody zaznamenali silný pach rozkládající se mrtvoly. Nacházíme bílou chlupatou kůži, vnitřnosti ze zvěře a dvě lebky. Tiše se raduju, pač mě je jasný že nedaleko tohoto smradu už nebudou chtít Honza s Vedou spát. Vyvedl jsem kluky do kopce kde jsme objevily pěkné místo na spaní. Zjíšťujeme, že spíme u starého vysílače, který je zakreslený v mapě. Je odtud celkem výhled. Dokud je trochu světlo, nosíme větve na oheň. Pecon postavil přístřešek a připravil z klacků gril na opečení kuřete, který je dnes na našem společném meníčku. Je pěkný večer. Kuřátkem otáčí Pecon. Já ho mašluju borovicovou větvičkou a Honza přikládá na oheň převážně bukové dřevo. Po 1,5 hodině se zdá kuře dopečené a tak jsme utrhly křídélka. Jsou delikátní. Jak kuře stratilo svou rotaci, Pecon ho rozporcoval a společně s rejží, kterou jsem zapomněl osolit bylo kuřátko nezapomenutelnou večeří.

Legenda Gott v pozici úsporný režim

Legenda Gott v pozici úsporný režim

Po večeři volal Goták. Když zjistil, že jsme v Ralsku, rozhodl se přijet za námi. A tak jsme nešli na kutě ale ještě počkali. Po jeho dvouhodinovém hledání, mu šel Pecon s Honzou naproti. Dorazil nakonec kolem 23. hodiny s dvěma čokoládama, pytlíkem kafe a mosaznou trubičkou na hulení trávy. Kolem půlnoci začíná chumelit a my jdeme spát.

Je bílé ráno, v noci trochu chumelilo. Snídáme a vycházíme směr obora Židlov. Je to v podstatě dopadiště munice, taková 7 km dlouhá louka s neudržovanou divokou přírodou. Na začátku nás přivítala značka „ ŽIVOTU NEBEZPEČNÉ – Zákaz vstupu do prostoru je-li vlajka na stožáru“ vlajku jsme neviděli a tak jsme šli dál. V pulce louky se ozvali mohutně výbuchy vzdálené tak 1 km. Někdo se bál, někomu se to líbilo. Později při další veliké ráně dokonce Venda zalehnul na zem, neřekl bych, že tlakovou vlnou. No ale rána to byla, to jo. Došli jsme k bunkru, odkud pozorovali výše postavení vojáci celé dění střelnice. Dál jme valili směr zrušená vesnička „Jabloneček“ kde poblíž stávali a částečně stojí hangáry pro vojenskou techniku. Dnes všechno bourají. Ve stráni nabíráme vodu, kterou je velice obtížné v Ralsku najít. Naštěstí je Goták zeměpisně všeznalý a najde vodu i tam kde není.

Společenské foto globojdů

Společenské foto globojdů

Po cestě k zmíněným hangárům nás stopovala špionská kočka, byla řízená a plná trhaviny. Do kopce jsme jí ale setřásli. Nahoře Goták povozil po ledě zapomenuté tůčko a při našem poklidném obědvání se staral o efekty, kdy položil Luxferu na jeho plynový vařič. Všichni se schovali za podpěrné sloupy hangáru a čekali. Venda povídá „Jsem zvědavej, kterej chytrák teď půjde a sundá to“ Načeš se ozvalo „PONK“ a všude se rozlítlo sklo. Prostě „Gotekšn“. Naše cesta pokračovala přes oboru na skalní hrad „Stohánek“. Cestou jsem přišel nato, že ejakulace není dezinfekce ale ejakulace je vrchol a dezinfekce je dezinfekce. Nebo tak nějak. Nebo radši přesně: Ejakulace- je výstřik spermatu, ke kterému dochází v okamžiku orgasmu (vyvrcholení). Běžně k ejakulaci dochází u muže při onanii či pohlavním styku. Dezinfekce = Emise- je vytlačení testikulární tekutiny z nadvarlete přes chámovod, semeninální váčky cestou ductus ejacualtorius do prostatické části močové trubice (urethry) a z ní do zadní části penisové části močové trubice.

Stohánek

Stohánek

Za tmy jsme došli na skalní hrad “Stohánek” který se nachází na cca 100m vysoké stolové hoře. Nahoru jsme vyšli úzkým schodištěm s vyšlapanými pískovcovými schody. Nahoře nebylo dřevo, jak jsme čekali. Potřebovali jsme usušit boty a tak jsme dřevo pracně nanosili. Venda mezitím nečekaně ztratil baterku, kterou Pecon brzy našel. Goták Byl už na pul cesty do hospody vzdálený cca 3km. Oheň nechtěl chytit i přes použití Gotákovy metody kdy se na vařič nahází dřevo. Nakonec se to ale povedlo. Udělali jsme si jídlo a snažili se usušit boty. Brzo přišel Goták s petkou piva a plným žaludkem. Hned nám vyprávěl o místním opilcovi, kterého pojmenoval woodmen a samozřejmě mu hned vykecal, že spíme na „Stohánku“. Přespali jsme všichni ve vytesané pískovcové místnosti se stropem.

Snídaně na Stohánku, krásné to místo...

Snídaně na Stohánku, krásné to místo…

Ráno bylo slunečné s dobrou viditelností. Někteří si uvědomili, jak jsou rádi, že nešli v noci na procházku. Cesta dolů je jen jedna a všude okolo na zabloudilce čeká cca 60m díra dolů. Byl vidět Ještěd ale nejvíce nás zaujal obrovský pískovcový „zmrdoblok“. Cesta zpět k autu vedla podle potrubí na Uran nebo cosi, kolem cikorek co v houfech sbírali borový šišky asi na pálenku, přes pajnbalové hřiště s unikátním vrtulníkem, opět letiště a k autu který nikdo neukradl. Zavezli jsme Goťáka k jeho autu u budovy lesní zprávy se střelnicí. No a tím skončil vandr pěti retroprdelníchkundozmrdů.


Našlapali jsme:1. den = 9 km; 2. den = 20 km Goták = 25km;3. den = 14 km

Kolouch