Kraličák na kole

Kraličák na kole

24. dubna, vyrážíme já, Honza a Venda do Králík na k5. Má být slunečný a teplý víkend a tak bereme kola. V pátek v podvečer  dáváme kola na střechu auta a vyrážíme.  K bunkru jsme dojeli až za tmy.

Venda nám sdělil, že si zapomněl baterku a tak mu tedy pujčuji svou. Po vypakování a sundání kol jsem zatopil v kamnech. Po chvíli Venda vytahuje z batohu dvě baterky. Přiznává  že vlastně neví co má, protože mu pakovala mamka. Zjišťuji, že na K5 není pečící kámen, což mě trápí pač jsme si všichni koupili vepřové maso. Nezbývá než umýt erární pánev. Maso nakládám ještě v Kryštofově koření z Francie 2008. Nakonec si necháváme šmakovat a po celkem obyčeném večeru usínáme.
V sobotu ráno nás budí můj budíček v 8:00. Honza by tradičně ještě spal. Dělám čaj, snídáme a balíme věci na cestu. Nakonec jsme ještě nanosili dřevo z dřevníku. Venda nonstop vymýšlí, co se po cestě může rozbít a jaké nářadí na to budeme potřebovat. Neustále se mě ptá, zdali mám pumpičku a náhradní duši. Batůžek si zapomněl a tak jede s chlebníkem.
První sjezd od K5 dolu jsme zvládli s Honzou bez obtíží. Ale pískot Vendových brzd se rozeřval na celou Dolní Moravu. V půlce Dolní Moravy odbočujeme do prudkého kopce po modré. Pod Klepáčem u hájenky jedem po červený hřebenovce a pod Sršňovou to opět bočíme na modrou k hranicím. Dál jdeme podle hranic po zelený. Cesta  je drobet prudší,  kamenitější a blátivější. Jednoduše je totálně nesjízdná a s obtíží kolo tlačíme tím bordelem. Honza mě sere pač se projevuje jako já… jako Rusák. Vybírá extrémní cestu a ještě ho to baví.  Dojíždíme na vrchol stoupání kde nás měla překvapit nova polská rozhledna Klepáč. Stojí tady něco jako posed. Prý to je ono. Potkáváme bývalého starostu města králík. Pochází taky z Vysočiny. Chvíli sním debatíme a obědváme chleba, sýr a salám.  Na rozhledně Honza fotí Vendu, načež nám Venda vyrazil dech, když vytáhl z chlebníku veliký hřeben a učesal se. A já mu blbec vezu mikinu, že se mu nevejde do jeho chlebníku. Pak ještě pár ujetech fotek na kamenným moři a plácáme se stejnejma sračkama dál.
Po dlouhý cestě se stále plácáme sněhem. Někde ho je i metrová vrstva. Docela mě to štve a jsem ten, co je vzadu a už nemůže. Když kluci pochopili, že nestoupají na Kraličák a uviděli ho o dva  kilometry dál trochu jím síly ubilo a mně to začalo bavit. Došli jsme na polskou chatu a od ní pokračovali po zelený k vrcholu stále sněhem. Vrchol jsme dobyli  až v 16:20. Díky tomu jsme tam byli chvílemi úplně sami což sem na Kraličáku ještě nezažil. Kluci se znovu najedli. Honza našel kešku a tak byl celej vyjukanej. Vzal jsem z kešky zimní mapu králík a vrazil tam dva letáky K5. Po dvaceti minutách jsme valíli dál ke slonovi. Tentokrát sem ho krapet  tentononc… , však mě znáte. No a Honza taky. Venda jen přihlížel.
Převzal jsem od Honzy velení a vymyslel co nejméně sněžnou  trasu dolů. Venda nechtěl jet dolu prostředkem protože to je moc prudký. No a tak jsem mu nic neříkal a jeli jsme dolů prostředkem. Nejdřív plno sněhu a těžkého terénu. A nakonec  ve strži pod lavinovým svahem nás sníh definitivně opustil a jen jsme se vezli.  Ve čtvrtině cesty mě a Honzovi přestali brzdit brzdy a tak jsme dopínali lanko. Nevím proč ale ekstrémně se nám sjížděli špalky. Venda si zas šáhnul na svou kotoučovou brzdu až zasmrádla jeho zpálená kůže. Od tvarožných děr nás už ale čekal jen mírný zasloužilý deseti kilometrový sjezd bez šlápnutí do pedálu. Okolo vodopádů, řeky a krásný přírody. U K5 jsme byli za chvíli pač sme tenhle kousek jeli průměrnou rychlosti tak 25 km/h
Pod K5 jsme potkali 3 francouze z maginotovi linie. Honza je provedl v Angličtině. Dali jsme jim pohledy K5. Znovu jsem zatopil v kamnech. Umyl jsem si v potoce zapruzenou prdel, nohy a zoubky. Pak se umyl i Honza s Vendou (teda né jako společně). Honza nasbíral petrklíče rostouci všude okolo K5 a udělali jsme si petrklíčový čaj. S večerem jsem měl jasný úmysl. Honza souhlasil a tak sem se  už jen zeptal Vendy zdali chce jet do RRRabitu nebo zůstat na bunkru sám s Arnoštem. No a tak jsme solidně zapařili a vytvořili si v RRRabitu další známost. Dvě fajnový holčiny Anetku a Káťu. Jen mě štve ze byl malej foták vybitej.
V neděli sme poklidili a kluci vyjeli na výlet na k12b, Hegeš, na klášteře si dali prý vyníkajícího lososa s americkýma bramborama, a nakonec vyjeli na Křížovou Horu a sjeli mega prudký kopec do Červený Vody ke zmrzlině kam sem pro ně později přijel autem. Já mezitím provedl na bunkru asi 10 návštěvníku, upravil terén před bunkrem a poseděl na zvonu s dobrým kafíčkem.
Domu se nám nikomu určitě nechtělo.
Najeli jsme:
V pátek = 110km autem.
V sobotu = 35km na kole sněhem jak blbci s převýšením 800m.
V pátek = Já 110km autem.
= Venda a Honza cca 19km na kole.
Kolouch
Response code is 404