Mise Barbar18.4.-19.4. 2009

Kolouch vymyslel bojovku. Odehrávala se v roce 1959 a hlavní myšlenkou byla obrana naší milované vlasti před narušitely ze západu (US). Zadání znělo dojít na místa vyznačených na mapě, najít dopis se zprávou a plnit popsané úkoly. Akce se zúčastnilo 14 lidí včetně velitele roty Koloucha.

Je 13:00 a všichni se sešli na improvizovaném parkovišti vedle Boudy. Probíhá poslední dostrojení a Kolouch nám oznamuje co nás čeká a nemine. Rozdělí nás na dvě družstva ALFA a BETA. Alfu tvoří jeho kamarádi ze Šumperka (Eťa, Marek, Jura, Dan, Žalman, Ctirad a nehrající Čvachtal). Beta je složena z členů bývalé Jupky (Petr, Ivča, Honza, Venda, já a Gemma). Každé družstvo dostává psací potřeby a jeden samopal. Asi po 20 minutách vyrážíme a je nám zděleno, že první zpráva pro Betu je u břízek pod lavičkou. Po chvilce chůze a par poznámkách o pocitu, že to asi bude boj na život a na smrt, neboť naše věci na spaní jsou odvezeny neznámo kam s vědomím, že dnešní noc strávíme v přírodě a nikdo není momentálně patřičně oblečen na noční nízké teploty, dorážíme k lavičce a hledáme první rozkaz. Po odděláni obřích sponek ze sešívačky otvíráme obálku. ´´ Jděte k zemljance´´ je napsáno na papíře. Abychom se nemuseli prodírat houštím obcházíme les po poli a v dolíku přeskakujeme potok, samozřejmě jsem trefil bahno a zabořil se do něj i s celou kanadou. Asi po 30 metrech od potoka se ozve tupý náraz a Honza s Ivčou se válí po zemi, zakoply o elektrický ohradník. Se smíchem se zvedají a po Petrově reakci ´´ co blbnete´´ pokračujeme směrem ke stavbě století. Nacházíme pet lahev a v ní smotané papíry.

DSC_5505Po rozbalení nalézáme tři mapy, napsanou Morseovu abecedu, papír s legendou k mapám a další zprávu. ´´Další úkol hledejte na místě označeném beta3. Družstvo alfa se vás právě vydalo hledat a nebudou daleko od vás. Nesmí vás najít. Utečte!!!´´. Po rozmyšlení kam poběžíme se zvedáme a prolézáme hustým ostružiním, v domnění, že tudy naši pronásledovatelé nepolezou. Tato cesta byla skutečně na hovno ale netušili jsme, že to není ještě to nejhorší. Jelikož jsme nechtěly být spatřeni chodili jsme lesem a pokud cesta vedla přes pole tak jsme ho jak dementi přebíhali. Po prvním sprintu se rozhodujeme zda nám za to naše vlast stojí a někteří žádají poslední ránu z milosti. Po občerstvení a nezbytném odpočinku vyrážíme dál. Ještě po jednom zběsilém přeběhu pole konečně dorážíme k rybníku kde má být další obálka. Je v červeném igeliťáku na výpusti. Vysíláme Honzu jako zvěda aby pro ni došel. Po otevření nalézáme papír velikosti A4 celý popsaný morseovkou. Shodli jsme se, že se asi Kolouch zbláznil. Ještě je v obálce útržek papíru na kterém je napsáno,že náš zvěd ukryl plán nepřátelského útoku u silnice na Včelákov. Po přečtení spojujeme příjemné s užitečným a v rámci odpočinku začínáme luštit šifru. Honza, Petr, Ivča a já se snažíme o rozluštění a Venda hlídá jestli se neobjeví druhé družstvo. Po půl hodině marného snažení je rozhodnuto, že budeme luštit cestou. Za další půl hodinu jsme se na to vybodli a pokračovali pro další zprávu. Po nalezení mapky s nepřátelským útokem máme do další mapy namalovat protiútok naší hrdinné lidové armády. Popojdeme tedy kus do lesa tak se usadíme vedle obrovského mraveniště a opět odpočíváme, občerstvujeme se a začínáme znovu luštit naší oblíbenou morseovku. Asi po půl hodině máme konečně vyluštěno. Dokreslíme plán našeho rafinovaného protiútoku a odpočatí, posilnění, spokojení, že máme konečně doluštěno vyrážíme k dalšímu stanovišti. Při chůzi po lesní cestě jsme spatřily proti nám jedoucí auto.

DSC_5521V domnění, že jde o imperialistického zvěda jsme skočili do lesa a schovali se na dohled od cesty. Auto zastavilo na místě našeho zběsilého úprku a vylezl z něj zarostlý děda. Na otázku ´´co tam děláte´´, vylezl Venda a vysvětloval, že máme bojovku a nejsme žádní pytláci. Z dědy vylezlo, že je polesný a že máme štěstí že flintu nechal doma. Ani nevěděl jaké má štěstí, že si nikdo nechceme zničit život vězením a že jsme ho na místě neoddělali. Po objasnění jsme se vydali pokračovat dále. Kolouch zapsal, že další instrukce jsou na borovici vedle okopu pro kulomet. Jenže v mapě to bylo špatně zakresleno, ale někteří členové družstva rodilý krajané se nenechaly zmást a po deseti minutách jsme se dobrali cíle. Ve folii na stromě byl pro každé družstvo papír s textem, že se máme dostavit na stanoviště velitele roty. Ve folii byly ještě obě zprávy takže se vyskytli takové názory, že bychom tu druhou mohli zahodit nebo spálit. Ale naše lepší já zvítězilo a papír jsme nechali na stromě. Rozhodně jsme ale byli potěšeni, že jsme první. Po přečtení jsme vyšli směrem kde podle mapky mělo být stanoviště. Když jsme byli onomu místu na dohled zpozorovali jsme posed. Opět proběhlo pár ironických poznámek. Ale o pár desítek metrů se před námi ukázal nádherný přístřešek a v něm Kolouch s vynikajícíma chlebíčky. Hned po příchodu, asi v 18:00, jsme předali veliteli vypracovaný úkol. Kolouch to shlédl a prohlásil, že jsme vítězové, jen prý ceny nechal na Boudě. I když myslím, že cenu měl dostat spíše on za to jak to dobře udělal. Asi za půl hodiny se objevilo družstvo alfa. Po předložení jejich úkolu Kolouch zhodnotil že nevyhrál nikdo, protože my jsme byli rychlejší ale oni měli lépe vypracovaný úkol. Nakonec jsme se dozvěděli že jsme měly stejné rozkazy takže oni myslely, že pronásledujeme my je. Takže jsme si to maliní a vražedné přeběhy polí mohly ušetřit. Ale zase to mělo zajímavou atmosféru.

Po všeobecném sdělení dojmů jsme začali řešit kde budeme nocovat. Volba nakonec padla na BIG TUNNEL. Petr, Ivča a já jsme začali tvořit noclehárnu. Mezi tím se zapálil oheň a natahalo se dřevo z lesa. Majitel dělal asi nedávno průřez takže o topivo nebyla nouze. Jakmile se všichni usadili u ohně začali kluci ze Šumperka hrát na kytaru. Některé písně byly opravdu zajímavé (uniformy, uniformy fuck off army). Honza pořizoval sud takže o pití nebyla nouze s tím, že bylo ještě 2 litry zelené a 2 litry rumu. Kolouch upozorňoval na to jak jsou družstva od sebe oddělena při sezení u ohně. Netrvalo dlouho a začala kolovat zelená s rumem a rázem bylo po rozdělení na družstva a všichni dohromady popíjely. Někteří až tak poctivě, že je to pak druhý den mrzelo. První odpadlíci šli spát asi v 1:00. Prý se dělo i něco zajímavého v noci ale to by měl popsat někdo jiný já jsem byl poněkud mrtev. Ale z doslechu vím, že Kolouch byl rozzloben když ho dvakrát vynesli ve spacáku z přístřešku k ohni, hráli mu asi třikrát ukolébavku a přitom mlátily ešusy o sebe. A ještě celou noc štípaly dřevo a sváděli to na nebohá zvířátka jako jsou bobr a datel. Většina družstva alfa šla spát až k ránu a někteří vůbec.

DSC_5573Ráno nás jako první opustil jeden kluk ze Šumperka a Venda asi v 8:00, protože musel brzo domů poněvadž měl ještě nějakou práci . Další účastníci se začali trousit z nocoviště zhruba za hodinku. Kolouch šel oplatit sladké probuzení a povozil jednoho kluka na karimatce po poli. Členové družstva beta už byli vzhůru a svěží, jen stav jednoho jedince se rovnal klinické smrti. Petr to bohužel trochu smíchal a nedopadlo to zrovna nejlépe. Radši nebudu rozepisovat co se mu dělo, jen prozradím, že jeho zelená uniforma vz. 60 měla zdravější barvu než jeho obličej. Poté začalo uklízení tábora. Žalman přijel autem a odvozil věci zpět do Kamenice. Po jeho návratu si Šumperáci naskládali věci do auta a vydali jsme se na cestu domů. Po asi 500 metrovém pochodu jsme se rozloučily a oni vyrazily na cestu a my vyrazili směr Kamenice. První zastávka byla v lese před vesnicí. Druhá za Srním u prasečáku (čerstvější vzduch už jsem dlouho nezažil).Po další fázi cesty bylo rozhodnuto, že já a Honza se dostaneme k Boudě a pro Koloucha, Ivču a Petra se vrátíme autem. Nakonec je odvezla Ivči máma která je potkala cestou do Hlinska. K Boudě jsme se dostali okolo 15:00.

V sobotu jsme nachodily asi 12 a v neděli asi 8 kilometrů. Myslím, že akce se velmi vydařila a Kolouchovi patří náš dík. A nikdo na ní nezapomene viď Petře:).

Laco