norsko-226

25.7. – 7.8. 2011

1. den: 25.7. pondělí (820km)

 Milý deníčku,

je tu den D! Ráno mě probouzí vůně právě dosmažených řízků na cestu. Ještě nasnídat, dobalit pár zbylých věcí a vyrážíme s tátou směr Carefour. Cestou ještě přemýšlím, co jsem si zapomněla zabalit, ale naštěstí na nic nepřicházím. Házím všechno za hlavu a těším se na 14 dní strávených na cestách po Norsku.

Ve třičtvrtě na deset se seznamuju s Honzou, Oldou a s autíčkem, který nás bude celou dobu vozit, případně poskytovat útočiště před deštěm, soby či jiným „překvapením“. Kuba bere vozík a vyrážíme směr Tesco dokoupit poslední zásoby na cestu .Hlavně musíme dodržovat pitný režim, takže se nejvíce zasekáváme samozřejmě u alka. Pečlivě počítáme, kolik si každý může vzít litrů, abychom to nemuseli nechávat v norské divočině napospas sobům či jiné havěti, zejména místním policistům. Po hodině nakupování se dostáváme ke kase, kde se na nás zděšeně usmívá slečna prodavačka. Nikomu naštěstí peníze na kartě nedošly, takže jsme v klidu zaplatili a „těšili se“, jak to vše narvem do auta. Dost jsme se divili, ale vešla jsme se i já s mým baťohem a dvěma toaleťáky! Stavili jsme ještě pro háčky na ty obří lososy a pstruhy, které samozřejmě chytneme! S dobrou náladou a plným vozem vyrážíme a dáváme Hradci na 14 dní sbohem.

Kolem jedné máme první zastávku u pumpy před Prahou, kde se posilňujeme bagetou a kávičkou. O dvě a půl hoďky později (15:20) bez problémů vjíždíme k německým sousedům, kteří na nás určitě čekají s otevřenou náručí. O půl osmé nás přepadává hlad. Podle jídelníčku je dnes na večeři sekaná s bramborovou kaší. Odbočujeme na nejbližší odpočívadlo a dáváme se do kuchtění. Při vaření nás zastihne mírný deštík, ale jelikož jsme připraveni a velmi dobře vybaveni do norského počasí, tak nás tato přeháňka nikterak nepřekvapí. Večeře se povedla na 1* a s plnýma pupkama vyrážíme k Hamburgu. Tam jsme sice nedorazili, ale našli jsme si v lesíku krásné místečko na spaní. Kluci natáhli mezi stromky plachtu a teď hurá do spacáků!

 2. den: 26.7. úterý (900 km)

Ráno nás probouzí Kubovo chrápání a klíšťata s jinou havětí lezoucí do spacáků i po těle. Skóre pro dnešní ráno 3:0 pro přisáté klíšťáky na Jendovi a Kubovi. Během snídaně jsme si stihli i zašprechtit s místním domorodcem, který nám tvrdil (jestli jsme mu dobře rozuměli), že byl na 5-ti týdenní kúře v Karlových Varech. Po tradiční české snídani s domácími buchtami a čajíčku razíme dál po naší trase.

Po jedenácté hodině jsme se vesele prořítili hranicemi do království Dánského. Autíčku jsme doplnili šťávu a možná jsme skoupili celou benzinku díky pro nás neznámém systému placení benzinu pouze kartou v místním automatu. No to poznáme až na účtu. Na nedalekém odpočívadle jsme dojedli zbylé řízky z domu a za přítomnosti zvědavých a nechápajících rovněž odpočívajících motoristů jsme raději znovu spočítali alkohol v litrech na osobu. Nikomu jsme nic naštěstí nemuseli dávat. Posilněni řízky se vydáváme zdolat místní „pohoří“ s nejvyšší „horou“ (kopcem) Dánska. Výstup byl opravdu náročný! I místní turisté nám museli zatleskat při výstupu na jeden z vrcholů (170,35 mn.m.). Nejvyšší však byl o celých 51 cm vyšší! Mollehoj 170, 86 mn.m. a dostali jsme se k němu díky kešce. Cestou jsme si popovídali s místními krávami a někteří z nás jsme si odnesli i menší dáreček na botě… Místo to však bylo opravdu krásné, takže jsme byli rádi, že jsme na chvíli autíčko vyměnili za nožičky. Byly tam dřevěné sruby i s úžasnou kadiboudou. Kdybychom to viděli dřív, místo na přespání by bylo naše.

Jelikož má trajekt údajně hoďku zpoždění, máme alespoň více času na projití Aalborgu. Tam jsme si prohlídli další „Jéééééé“ přístav, odlovili 2 „Jéééééé“ kešky, prohlédli část „Jéééééé“ centra, navštívili místní „Jéééééé“ Mekáč, který Kuba zhodnotil jako neuspokojující, a mašírovali si to dál k přístavu. Před odplutím jsme stihli odlovit ještě další 2 kešky. U pobřeží s majákem nám Olda opět uvařil výbornou večeři připravenou od maminky, kterou na sebe úspěšně vylil Kuba. Nebyl ale hamoun a něco nám taky nechal. Potkali jsme tam podle Oldy učitelku, která nás před odjezdem na trajekt znervózněla, že tam máme být už 2 hodiny před naloděním a my měli sotva hodinu. Rychle jsem do sebe naházela večeři, až mi bylo zle, spakovali se a odjeli. Samozřejmě to nebyla pravda, v přístavu jsme ještě museli čekat. Doufáme, že na ni už víckrát nenarazíme, protože jak se kluci tvářili, tak by z našeho setkání nevyvázla bez zranění. Naštěstí jsme ji nepotkali dříve, protože jsme si stihli alespoň prohlídnout místní majáček, z něhož bylo vidět soustavu bunkrů a krásný západ sluníčka. Samotné nalodění mi nepřišlo nijak zvláštní, jen kluci byli celí PAF z dánské blondýnky navigátorky, na kterou mrkali, mávali, ale marně… V 0:15 jsme se odpoutali od pevniny a vypluli vstříc Norsku.

 3. den: 27.7. středa (180 km)

 Cesta trajektem trvala 2:15 a z toho hodinu a půl nás uspávala loď houpající se na vlnách. Norové využívali levného alkoholu a z místního obchůdku odcházeli minimálně se dvěma plnými igelitkami. Vylodění bylo celkem rychlé, jeli jsme jedni z prvních. Zamávali jsme blondýnce, která si toho nevšimla, a jeli jsme hledat nějaké příhodné místečko na dospání. Zatábořili jsme cca 50 km od Kristiansandu ve 4:15. Po 3 a půl hodinách nás vzbudilo sluníčko, které svítilo na azurovém nebi. Dnešní ráno neodolali klíštáci mně a hned jsem schytala 3. Posnídali jsme, Olda v tajnosti udělal dort, zkontrolovali olej v autíčku a vydali jsme se na cestu. Sluníčko i nadále svítilo a my jsme si ho užívali. První zastávku jsme si dali u Toyoty, kde jsme se jim připíchli na wifinu. Když už se na nás přes půl hodiny blbě dívali, spakovali jsme noťas a odjeli o kus dál. Podařilo se nám ale za tu dobu stáhnout pár kešek, podívat se na počasí a odeslat mailem fotečku, abychom naštvali kamarády a rodinu v Čechách, že se máme líp, než oni. Cestou jsme se rozhodovali, zda jet do ropného města Stavanger nebo rovnou jet na Preikestolen. Rozhodlo za nás počasí. Když je tak krásně, tak toho využijeme a půjdeme na Preikestolen. Preikestolen se tyčí 604 m nad fjorden Lysefjord.Odlovili jsme další kešku i s geocoinem. Počasí nás ale zradilo. Čím víc se blížíme k cíli, tím víc se objevuje mraků a sluníčko se nám schovává. Pro překonání druhého břehu do Oanes musíme využít místního trajektu (136 NOK). Přejezd trvá sotva 5 minut, ale i tak jsme stihli potkat Čechy na lodičce. Hned bylo poznat, kdo je na trajektu Čecháček, protože na ně, včetně nás, volali AHÓÓÓÓÓÓÓÓJ! Pěkné počasí vylákalo více zvědavců, protože cestou nahoru potkáváme kolony parkujících aut. Před naší první norskou túrou se posilňujeme menší sváčou a pak vyrážíme za davem turistů. Před sebou máme 2 hodinový výšlap s převýšením 600 m. Cestou potkáváme hromadu lidí deroucích se zpátky dolů a 3 skupinky Čechů. S jedněma se dáváme do řeči a dáváme jim koštnout slivovice na posilnění. Dostali jsme za ní pochvalu a vydali se dál. Cesta byla pokryta velkýma šutrama střídajících se se dřevěnými lávkami přes bažiny. Po 2 a půl prosezených dnů v autě se nám zdál výstup docela náročný, ale zvládli jsme to a stálo to rozhodně za to! Výhled nám sice kazila mlha, ale zas tu nebylo narváno jako na obrázcích z prospektů. Oslavili jsme Kubův svátek a moje narozeniny. Kuba od nás dostal svazek toaleťáku s mašličkou, uhlí a endiaron. Vypadal, že se mu to náramně hodí. Já jsem od kluků dostala výborné bonbony a pendreky a ještě lepší dortík se svíčkou. Za výstup jsme se odměnili pivkem, které jsme si sebou dotáhli. Pokochali jsme se výhledem, udělali fotky na facebook, odlovili kešky a šli jsme zpátky k autíčku. Došli jsme k němu za necelé 2 hoďky úplně mrtví, hlavně nás boleli nožičky. Jako odměna na nás čekala sprcha za 10 NOK a teplá večeře. Po opět vynikající večeři kluci rozhodli, že už nikam nepojedem a zůstaneme stanovat u rybníka pod kempem. Začali nás napadat místní komáři, takže jsme hned po umytí nádobí začali stavět stany. Honza byl z výstupu tak utahaný, že šel hned chrnět. Já, Kuba a Olda jsme si půjčili loďku u jezera, Olda zapálil mou narozeninovou svíčku a se zelenou jsme si to veslovali po rybníku. Romantika jak blázen. Byl to suprově zakončený dnešní den. O půl jedné jsme to taky zabalili a šli jsme nabrat nové síly i na zítřejší den. Všichni jsme spali jak zabití.

 4. den: 28.7. čtvrtek (270 km)

Probouzíme se po půl desáté do mlhavého počasí. Konečně už máme pocit, že jsme v Norsku. Dnes máme v plánu dojet k vodopádům Latefoss. Máme před sebou 180 km. Po snídani se vydáváme do nedalekého městečka zjistit přes wifinu potřebné informace, stáhnout nové kešky, koupit a poslat pohledy, najít poštu a koupit brambory a ve třičtvrtě na dvě se konečně dostáváme na cestu. Největší kumšt bylo ale najít poštu, která nakonec byla přímo v obchodě. Před výjezdem mě kluci ještě překvapili kyticí růží. Je to sice trochu danajský dar, ale jsou překrásné. Vyrážíme k vodopádům a modlíme se, abychom je dneska ještě stihli. Cestou zastavujeme u červeného kostelíku s kamennou střechou a pro pár keší. V Hjemelandu čekáme na trajekt, který nás přepraví přes Josenfjorden do Nesviku. Tam se rychle naobědváme a s radostí se zbavujeme grahamového chleba ještě z domu. Vypadá to, že se počasí začíná umoudřovat, protože se k nám snaží prodrat sluneční paprsky. Na nejbližším odpočívadle zastavujeme a kocháme se výhledem na fjord a skály. Už k vodopádu nepočítáme kilometry, ale tunely, protože tady jich je požehnaně. Sotva projedem jedním 4 km dlouhým, zatáhne se a začne mrholit. Blížíme se k prvnímu vodopádu Longfoss. Podle norů nejkrásnější, pro nás nejdražší. 100 m před ním totiž stojí snímací brána autopassu, která odčítá poplatky za průjezd silnicí. Samozřejmě jsme všichni naštvaní, protože za 1) musíme zbytečně platit a za 2) pršelo, takže jsme z toho moc neměli. Cestou zpět opět projíždíme branou, takže znovu platíme… Jedeme dál pošmourným počasím k dalším vodopádům Laatefossen, které jsou určitě taky nějaké nej. Tam potkáváme plno turistů dokonce i Českou rodinku z Vrchlabí. Od vodopádů se snažíme najít nějaké pěkné místečko na přespání. Cestou zahlédneme za jezerem kousek ledovce, který je osvícen sluníčkem. Už máme jasno, kde dnes přespíme. Nacházíme útulné místečko s ohništěm, rozbouřenou řekou z ledovce a s úžasným výhledem na ledovec. Je půl dvanácté a teprve se začíná stmívat. Nad ledovcem je stále jasno. Olda úspěšně zapaluje oheň a začínáme pít magistra. Moc nám to teda nejede. Začínáme u ohýnku zpívat a užíváme si báječného večera. Po pár songů někteří ulehají do stanů jiní u ohniště. Plánovaný čas vstávání je 7:30.

5. den: 29.7. pátek

6. den: 30.7. sobota

7. den: 31.7. neděle

8. den: 1.8. pondělí

9. den :2.8. úterý

10. den: 3.8. středa

11.  den: 4.8. čtvrtek

12.  den: 5.8. pátek

13.  den: 6.8. sobota

14.  den: 7.8. neděle

Response code is 404


Zobrazit místo Norsko 2011 na větší mapě