Podzimní červánky25.9.-28.9. 2009

Po dlouhé době jsme opět vyrazily do přírody. Parta ze Šumperka nás pozvala na vandr a slavnostní oheň. Kolouch jel od Éťi z Jeseníků , Petr, Honza a já jsme jeli z Trhové Kamenice.

Na cestu jsme se vydali v pátek odpoledne. Plán byl jet autobusem z Trhové Kamenice do Hradce Králové a odtud do Branné v Jeseníkách. Jenom jsme trochu opomněli kvalitu a rychlost páteční dopravy. V autobuse jsme seděli na schodech a už v Chrudimi nám došlo, že spoj do Branné už nestihneme. Naštěstí jel další za hodinu. Díky tomu jsme si mohli v klidu prohlédnout nové nádraží v Hradci Králové. Pak jsme se naskládali do přeplněného autobusu na Brannou. V Kostelci pár lidí vystoupilo takže pak jsme si sedli a zbytek cesty probíhal celkem v klidu.

Do Branné jsme dorazili asi v půl deváté večer. Vyložili jsme batohy z autobusu a vyrazili směrem kde se nacházela hospoda kde čekala hlavní část výpravy. Kolouch nám přišel naproti abychom to nemuseli moc hledat a za chvilku už jsme se vítaly se zbytkem vandráků. Hned potom jsme vyrazili hledat místo na nocleh které jsme našli asi o 2 km za vesnicí. Už bylo po setmění takže jsme se rozhodli přespat hned u cesty. Po rozdělání ohně a večeři se začalo zpívat. Spát jsme šli až po půlnoci.

Podzimní červánkyden ráno jsme se vydali na pochod po okolních vrcholech Jeseníků. První který nás čekal byl Vozka (1377m.n.m.). Dorazili jsme na něj po (barva nevim) turistické značce. Počasí nám přálo a byl nádherný výhled. Z Vozky jsme viděli Praděd, Dlouhé stráně i Červenohorské sedlo. Když jsme si odpočli a shlédli krásný výhled vydali jsme se dál na cestu. Dalším vrcholem byl Keprník (1422) a pak Šerák (1350). V Chatě na Šeráku měli zabíjačkové menu a borůvkové knedlíky. Většina lidí i Petr s Kolouchem si dali knedlíky a Honza ovar. Knedlíky vypadali pěkně ale ovar za moc nestál. Po dobré svačině jsme pokračovali dál po červené turistické značce okolo sjezdovek na Šeráku a blížili jsme se k místu našeho dalšího nocování. To se nacházelo nedaleko obce Ostružná. Kousek od toho jsme objevili pěchotní srub StM 52. Kryštof, Kolouch, Petr a já jsme ho samozřejmě hned prolezli. Zjistili jsme, že neměl osazené zvony a byl dost poničen německými zkouškami. Mezitím ostatní rozdělali oheň a začalo se večeřet. Pak přišlo na řadu hraní a zpívání. Z ničeho nic začali lítat vzduchem drny trávy. V průběhu boje se dospělo k zjištění, že drny nejsou moc efektivní a proto se přešlo k šiškám. Chvíli zuřila tvrdá bitva, až když se Kryštof s Petrem vzájemně trefili do obličeje začalo se to zklidňovat.

Ráno opět vypukla bitva tak, že jsme si ani nemohli v klidu zabalit věci. Po zabalení pod palbou nás čekala cesta do Ostružné a pak zbytek na místo konání. Ve vesnici jsme se stavili v obchodě a v hospodě kde Čára vyhlásila výsledky soutěže v poznávání stop která probíhala během putování po horách. Bylo 5 obrázků stop, já s Petrem jsme to vyhráli i když já jsem to opsal od Petra a ani jednoho z nás by nenapadlo, že to vyhrajeme my když se účasnili i ti co jsou revírníky v Jeseníkách. V hospodě jsme si dali kofolu, pivo a výbornou česnekovou polévku. Mezi tím Čára dala ke každému stolu papír z morseovkou. Nejrychlejší byl náš stůl u kterého seděl Honza, Kryštof, já, Petr a Kolouch který ji celou vyluštil. Takže jsem vyhrál další soutěž bez práce. Po občerstvení před námi byl už jen poslední úsek cesty který byl asi nejhorší ze všech. Stále do velkého kopce a s těmi těžkými batohy to nebylo nic příjemného. Po zdolání kopce jsme dorazili na rozcestí nad tábořištěm a odtud to byly už jen 2 km do tábora. Hágena, který nám přišel naproti, jsme potkali asi v půli cesty. Za chvilku jsme došli na místo kde se měl konat potlach. Všichni byli docela unaveni po náročné cestě takže si každý sundal batoh a lehl si na zem. Najednou začala další šišková bitva, ale neměla moc dlouhého trvání. Hágen přišel a zdělil nám, že jsou pro nás nachystané hry. Byli to hod kládou, přesekávání pet lahve plné vody mečem, střelba ze vzduchovky a házení noži do špalku. Nejlepší byl asi hod kládou tedy nevím jak to hodnotili ostatní. S kluky jsme se těšili, že si po skončení soutěže zaházíme ještě, jenomže Žalman ji zlámal když házel. Jako další program měl Hágen připraveno přetahování lanem a shazování z klády papírovými rourami. Další program byl vyhlášení výsledků, největšího úspěchu z naší party dosáhl Petr který vyhrál soutěž hod kládou. Pak už se přistoupilo k slavnostnímu zapálení ohně. Já, Petr a ještě dvě holky jsme byli vybráni jako podpalovači. Měli jsme zapalovat ve jménu ročních období. Petr měl jaro a já podzim. Mě to samozřejmě vypadlo z hlavy a tak jsem si dal chvíli na čas než jsem řekl ve jménu čeho to vlastně zapaluji. Kdo uměl hrát tak se ujal kytary a začalo se zpívat. Kolouch, Honza a Petr šli spát po půl noci, já vydržel až do konce ohně do 4 hodin do rána.

Podzimní červánky

Další den se vstávalo celkem brzo abychom stihli spoj ze Starého Města pod Sněžníkem. Po snídani a rozloučení jsme se já, Petr a Honza vydali na vlak. Kolouch jel do Uherského Brodu do školy. Před odjezdem jsme měli dost času, tak jsme zašli na oběd do hospody. Tam nás dostihlo dalších pár lidí z potlachu a společně jsme jeli vlakem domů. V Zábřehu na Moravě se od nás oddělili poslední vandráci. Odtud nás čekala úmorná cesta přeplněným vlakem do Pardubic. Tam jsme museli ještě čekat na autobus do Trhové Kamenice kam jsme přijeli po 17 hodině.

Byl to super prodloužený víkend a poznal jsem spoustu nových lidí. Doufám, že sem ostatní připíšou taky svoje hodnocení.

Vzdálenost dopíšu až najdu mapu