19.6.-24.6. 2009

O víkendu jsme měli s Petrem službu na bunkru. Jako posily jeli ještě Honza, Kolouch a Ivča. Za víkend přišlo jen pár lidí a tak bylo dost času na práci na zvonu. Shodili jsme poslední hroudy betonu které trčely nahoru. Protože bylo docela chladno padla volba nocování na kasematu vyhřátou od kamen. Jen Petr s Ivčou se odtrhli od party a spali ve dřevníku. Objevili jsme další výbornou aktivitu jak trávit večery na bunkru. Popíjet víno a hrát karty jakéhokoli druhu. V průběhu víkendu jsme se rozhodli, že se v pondělí odpoledne opět vrátíme na K5. Kolouch jako jediný na bunkru zůstal. My bychom také rádi zůstali ale Honza musel do práce a já s Petrem pro motorové pily, vlek a traktůrek.

Odjezd byl naplánován na pondělní 4 hodinu. Do Kamenice jsem přijel o něco dřív abychom s Petrem opravily moje zapojení kabelů na vlek a naložily traktůrek. Původně jsem myslel, že mi nesvítí jen brzdová světla. Při kontrole bylo zjištěno, že nesvítí nic. Po marném boji s opravováním zapojení v hustém dešti jsme se rozhodli, že se pojede favoritem. Při kontrole osvětlení to nebylo o moc lepší ale svítilo alespoň něco. Dorazily jsme na bunkr, přivítali se s Kolouchem a šli jsme vyzkoušet jak traktůrek jezdí. Kdysi dávno mu začali říkat Mačtůrek ale po tom jak se škrábal do kopce na bunkr jsem nemohl jinak než mu říkat Hradní střela. Tentokrát jsme všichni spali v kasematě. Před spaním jsme ještě popíjeli Pevnostní medovinu a hráli karty.

P6230261Ráno   začalo odklízení kalamity. Ale jak to tak bývá když se kácí les padají třísky. Kolouch nacouval s vlekem na ocelového ježka a rozbil jednu krytku světla a Petr za nedlouho špalkem druhou. Počasí nám přálo a začalo pršet až na večer. Zalezli jsme tedy do bunkru s vědomím, že dnes už padla. Asi za 2 hodiny přestalo pršet takže jsme se rozhodli odvozit ještě tři káry klestí. Po návratu do kasematy nás Kolouch ještě naučil jak se hraje autobus.

Další den dopoledne jsme ještě odtahali hromadu klestí a pak nás čekalo štípání navoženého dřeva. Z bunkru jsme odjeli po třetí hodině. Cestou domů jsme se stavili ve vetešnictví v Králíkách a na kováku. Ještě jsme měli obavy ze shánění krytek na vlek ale zachránila nás prodejna autodílů v Červené vodě.

Laco