Německý skalní hrad Winterstein, kde bylo fakt nádherně

Německý skalní hrad Winterstein, kde bylo fakt nádherně

Žvást jeho veličenstva

Do Českého Švýcarska mě to vždycky lákalo, nikdy jsem tam ale nebyl. Máme před sebou prodloužený velikonoční víkend a konečně si splním jeden ze svých snů. Podívám se tam! Vandr vedu já s Kolouchem, vyrážíme s grupou vandráků i nevandráků do Děčína. Cesta trvá asi tři hodinky a za podpory dobrého chlastu nám to pěkně utíká. V Děčíně se scházíme s Mechošem a teď je naše banda kompletní. Je nás 7 kluků a 5 děvčat, jo bude koho v pondělí zmrskat! Zastavujeme se na pivko a potom šlapeme do šílené stráně nad Labem, kde přečkáváme první noc.

Ráno posnídáme, sbalíme a scházíme tak trošku bordelem zase dolů k vlakové zastávce. Za zmínku ještě stojí Peconovo vzrušení při přelézání branky u jednoho baráku. Zřejmě nějaké kouzelné místo 😀 Ve vlaku kupujeme nějakou spešl jízdenku, která je platná i na převoz přes Labe. Připlouváme do krásné německé vesničky Schmilka. Prodávají tady různé dobroty, ale pro nás čechy je to tak nějak cenově moc. Raději vyrážíme na kopec Winterberg, pod kterým odpočíváme na jedné vyhlídce a je nám tady moc fajn. Na vrcholu hory doplňujeme zásoby vody a pokračujeme krajinou pískovcových skal až na skalní hrad Winterstein. Nahoru vede dlouhý žebřík a vyhlídka z tohoto místa je zase výborná. Další krásné místo! Pokračujeme po červené značce až k Weberschluchte (weberova rokle). Na konci rokle je jeskyně a jelikož už se noc chýlí a tak vylézáme kousek výše do skal, kde je ohniště a převis. Ani nevím, kdo z nás tohle místo našel, je to tady ale pohodička. Kluci zatoužili po večerním výhledu a tak vylézají nahoru. Éťa nejdříve vysvětluje techniku lezení ve skalní spáře a potom pomáhá holkám. Sice jsem nestihl západ slunce ale i tak si užívám pár podvečerních minut na tomto vzácném místě. S přicházející tmou rozděláváme oheň, vaříme těstoviny a děláme oplatky z oplatnice, kterou s sebou ten blázen táhne. Hřebem večera je Kolouchův song „Koberce plné prachu“.

Éťa se nám postaral o krásné kytarové probuzení a po snídani vyrážíme směr Česko. Jdeme cestou necestou, zastavujeme se na vyhlídce a potom slézáme do údolí na českou turistickou značku. Symbolem Českého Švýcarska je Pravčická brána a tak se tam jdeme podívat. Možná to tady někdy bylo pěkné, ale díky návalu turistů tohle místo totálně ztratilo kouzlo. Smrad, zpoplatněný vstup pod bránu, guláš za stopade a ošklivé hajzlíky. Přišlo mi jako blbost platit vstupné za to, že si potřebujeme dotočit vodu a tak jsem přelezl plot. Příště tohle místo raději vynechám. Náladu nám zlepšila hospůdka v Mezné, kde jsme se dosyta nacpali a napojili. Z Mezné slézáme do Divoké soutěsky, kde se vezeme lodičkou a vaříme kafe z džezvy. Ve vesnici Vysoká Lípa si dáváme pivečko a pokračujeme do lesíka, kde chceme spát. Málem bych zapomňel ještě na jednu slečnu, která s námi jde celý vandr. Je to  fenka Jůlie, která se nám postarala o večerní adrenalin. Nějakou nešťastnou náhodou ji páníčci pustili z vodítka, zrovna když se okolo procházela srna a tak je jasné, co následovalo. Běhat prý umí dobře 😀

Máme tady Velikonoční pondělí! Děvčatům se ze spacáku moc nechce, ale tradice je tradice. Dostali jsme různé dobroty a krásné vejce od Svaté Péťi. Slézáme zase na turistickou stezku a jdeme na rozcestí „Pohovka“, kde fotíme skupinovku. Máme dostatek času a tak volíme delší trasu přes vyhlídku Ostroh. Počasí se začíná kazit, ale to už docházíme do Jetřichovic, odkud nám jede autobus do Děčína. Máme hlad a jedna milá paní (kráva jedna) nám doporučuje restauraci, kde prý výborně vaří. Na polévku čekáme déle než hodinu a jídlo máme na stole až za hodinu a půl. Strašný! Naštěstí nám to časově vyhází. Nasedáme do restauračního vozu nacpaného vlaku, ze kterého nás posílají do přední části, kde není situace o moc lepší. Takovým závěrečným zpestřením je písnička o lesácích, kterou nám Éťa  zahrál.

Kukátko

Obrázky z flexaretu

Response code is 404

Mapa dvorního kartografa