Minnewanka Lake

Minnewanka Lake

Kanada, druhá největší země světa s krásnou divokou přírodou. Obrovské hory obrostlé ledovci, které stékají do tyrkysových jezer u kterých se prochází medvědice s mláďaty. Málokterý cestovatel by odmítl takovou podívanou a málokomu se podaří dostat se tam. Není divu, tahle krása je od nás vzdálená asi osm tisíc kilometrů a ceny potravin a ubytování jsou pro nás moc vysoké.

Dlouho jsem špekuloval, jak se tam dostat a tohle zažít. Oproti ostatním jsem měl jednu výhodu. Ve Vancouveru mám bratránka u kterého můžu několik dní bydlet. Dalším zádrhelem byla cena letenky, nejlevější let z Prahy vyjde na 25tisíc korun. Hledat levné letenky mi docela jde a tentokrát jsem měl extra štěstí, zpáteční letenku z Frankfurtu jsem koupil za 13 140,- Kč. Před odletem jsme se dokonce setkali s kanaďany od Vernonu, kteří chodí v Britské Kolumbii na tůry a tak jsme měli několik tipů na výšlapy. Teď našemu dobrodružství nic nebránilo a tak jsme v Červnu 2012 vyrazili.

OTEŘÍT FOTOALBUM NA GOOGLE+

Můj kanadský bratránek

Můj bratránek Peter Kvac v česku

Od malička vím, že mám v Kanadě bratránka. Nevím ale, kde bydlí a nemám na něho žádný pořádný kontakt.

O tom, že existuje se dozvídám přes příbuzné z Polska. Věřím v to, že se někdy setkáme. Po několika-letém čekání to konečně přišlo.

Mnohokrát jsme od příbuzných z Polska slýchávali, že letos Petr určitě přiletí. Bohužel se tak doposud nestalo. Napadlo mě vyhledat jeho jméno na internetu, a ejhle! Něco tu je. Video o 17ti letém chlapci, co vyhrál mistrovství kanady v MMA (bojové umění). Jméno sedí, ale vzhledově se mi to moc nezdá. Je tak veliký. Pod video jsem napsal komentář a opravdu to byl on. Během několika týdnů přiletěl a konečně jsme se setkali.

8.6. Cesta do Frankfurtu

V pendolinuS rodinou si naposledy pečeme maso na kameni a pádíme autem do Pardubic, odkud nám v 19:50 jede pendolino do Prahy. Pendolino je uvnitř hrozně stísněné a záchody jsou strašné. S Kolouchem si z toho děláme prdel. Podle nás je to zbytečně předražený vlak. Alespoň že to jede potichu. V Praze přecházíme na autobusovou zastávku Florenc, odkud nám jede autobus do Frankfurtu. Cesta autobusem je celkem v pohodě až do té doby, než nás zastavují němečtí celníci a kontrolují doklady. Jeden obtloustlý ošklivý rusák, co s námi jede má pas v zavazadlovém prostoru a tak se docela zdržíme. Rusák je pěkně ožralej a sotva chodí. Potom ještě vychlastá s kolegou půl becherovky a dělají pěkný bordel. Idioti. Moc se tady spat nedá.

9.6 Nekonečný den a přílet do Vancouveru

vancouver-airportRáno přijíždíme na brutálně velké Frankfurtské letiště a moc se tady v tom nevyznáme. V bufetu si dávám čaj za 3,5Eur a také musli. Jsem na to teď tak zvyklý od Šošánny. Kolouch si nic nedává, protože by mu to za ty prachy nechutnalo. Nakonec se usadíme v jedné klidnější hale, rozložíme karimatky a přes prosklenou střechu pozorujeme letadla. Kolouch chrápe a já píšu tenhle Kanadský deník. Také si ještě prohlédneme nové moderní nádraží, které je součástí letiště a 3 hodiny před odletem si jdeme udělat check-in.

Batohy máme v hmotnostním limitu. Kolouch měl 22kg a já o něco méně. Chlápek nás posílá na letištní bránu, která je o trochu dále než jsme si mysleli. Jedeme tam vlakem a je to docela kus. Frankfurtské letiště je myslím jedno z největších v Evropě. Procházíme několik kontrol. Ptají se nás co jdeme do Kanady dělat a kontrola na rentgenu je také dost důkladná. Těsně před startem se nám podařilo dostat k okénku a sedíme vedle Marca, německého kluka, který se vydal na tři měsíce do Kanady za prací. Dobře se mi s ním povídá a tak s ním kus cesty prokecám. Start letadla byl v pohodě. Letěli jsme nad Islandem, kde jsme viděli nějakou sopku. Bohužel se ale počasí zhoršilo a Grónsko jsme viděli jenom kousek. Občas přišli mírné propady a někteří lidé se na to moc netvářili. děti brečeli ale nám to bylo fuk. První půlka letu proběhla v pohodě, ale potom to bylo nekonečné. Spát se nedalo, svítilo sluníčko a když už jsem konečně skoro usnul, tak mě vzbudili abych se připoutal. Během letu nám několikrát zdarma servírovali jídlo, svačinky a pití. Letecké společnosti nemůžu nic vytknout. Za 13 tisíc do Kanady a zpět s občerstvením. To je krása. Přistání vypadalo divoce, zapluli jsme do mraků hustých jak smetana a nic nebylo vidět. Přemýšlel jsem nad tím, jak to ten pilot trefí, když nic nevidí. Nakonec se to všechno roztrhalo a na letišti bylo dokonce sluníčko.

Prošli jsme imigrační kontrolou. Na otázku „What do you want to do in Canada“ Kolouch odpověděl „Yes Kanada“ ale po předložení zvacího dopisu jsme prošli. Na letišti nás čekal Peter a venku v autě i Tomek. Nasedli jsme do jeho „Trucku“ (Chevrolet Silverlado) a jeli do New Wesminster, kde jsme si prohlédli řeku Frazer a byt, kde původně Peter bydlel. Také nám ukazuje nový byt, kam se budou brzy stěhovat, jelikož je to tam levnější. Procházíme městem, které vypadá úplně jinak, než jsem zvyklí. Je to tady velmi udržované a na každém volném, ať už soukromém, nebo veřejném místě je zahrada nebo krásný trávník. Lidé se tady o to velice hezky starají. Mají tady i něco jako paneláky ale na střechách jsou stromy a na balkonech spoustu květin. S Českem se to nedá srovnávat.

Cestou nabíráme několik kamarádů a jdeme do bytu, kde bydlí jeden z nejlepších Petrových kamarádů Medhi. Má dnes narozeniny a tak se půjde oslavovat. Jedeme sky-trainem (nadzemní metro) do centra, kde má zarezervovanou restauraci. Už jsme velice dlouho nespali. Naposled ze čtvrtka na pátek, a u nás v ČR je teď neděle ráno. Kolouch tvrdí, že je v pohodě ale já jsem totálně kaput. Dáváme si nějaké řecké jídlo za 19dolarů, které nám moc nesedlo. Večer se konečně přesouváme na druhou stranu Vancouveru, kde Peter bydlí. Cesta je hrozně dlouhá a jdeme spát až o půl druhé ráno.

10.6 Slavnostní oběd a kino

Oběd od Uly

Oběd od Uly

Ráno se probouzíme až o půl 11. Máme nádhernou snídani, kterou nám Ula připravila. Začíná se mi to opravdu líbit. Lososová pomazánka, plátky wild-lososa, sušená rajčata, avocado a spoustu dalšího ovoce které neznám.  Před obědem se jdu proběhnout do nedalekého parku. Je tady krásně. Klidně bych tady bydlel. Samý rodinný domek a příroda na dosah. Všude čisto, klid.
K obědu Ula připravuje „Turkey“ (krocana). Je to tady sváteční jídlo, stejně jako v USA. K obědu přichází i dcera Tomka se svým přítelem. Krocan se Ule povedl. Jako příloha byli brambory, kapustičky a řecký salát. Prostě nádhera. Po obědě jsme si všichni popovídali a večer jsem jel já s Petrem do kina na Prometheus 3D. Prošli jsme se největším „Mall“ (nákupní centrum na způsob AFI Palace) které je několikanásobně větší než u nás a má přes 300 obchodů. 3D kino bylo fajn, o trochu lepší než u nás. Domů jsme se dostali až po půlnoci, takže jsem byl opět dost K.O.

11.6. Downtown Centre, poznáváme město

Downtown CentreVstáváme po deváté hodině a opět na nás čeká výborná snídaně. Peter jde dnes do školy protože ho brzy čekají zkoušky. My pojedeme do města s Ulou. Jedeme po dálnici až do samého centra Downtown, které je plné mrakodrapů. Projíždíme ulicí Hastings, která je plná bezdomovců a podobných zevlů a je to prý nejhnusnější část města. Místní se za ni hrozně stydí a neví, co s tím mají udělat. V době trvání olympiády dokonce zaplatili všem bezdomovcům hotel, aby tady nedělali bordel. Jdeme se podívat na známou budovu Canada Place a na olympijský ohen, který je hned vedle toho. Další zastávkou je Stanley park. Největší park v  centru města. Dáváme si kafíčko na pláži a pozorujeme holčinu, která si tu vydělává peníze stavěním kamenů na jednu hranu. Zkrátka hledá půl hodiny těžiště, až ho najde. Docela hezké. „just balance“. Po příjezdu domů nás čeká opět žranice. Tentokrát grilované suflaky. Večer se jdu ještě projít do nové části města a jsem opět šokovaný tím, jak hezky je to tady udělané.

12.6. Vodopád Crystal Falls s Kam

Cestou na Crystal Falls sbíráme salmon berries

Cestou na Crystal Falls sbíráme salmon berries

Ke snídani máme tortilu se salátem a lososem. V 10 přichází Kam, Tomkova dcera, 22ti letá Polka, která se narodila v Montrealu a ted žije tady ve Vancouveru. Studuje kriminalistiku a má ráda procházky a párty. Vyrážíme spolu na procházku na nedaleké vodopády. Je to asi hodina chůze parkem. Cestou sbíráme salmon berries a yelow salmon berries, což je něco jako maliny. Občas tady bývají i medvědi. Potkala ho už asi 10krát ale nikdy nebyl problém. Později se dozvídám od Uly, že měli medvěda i před domem. Vodopád byl hezký ale z Norska znám samozřejmě lepší. Doma nás čekal oběd, tentokrát moje oblíbené krevety smažené na másle. Moc mi to chutnalo. Kami nás vzala do hospody na pivo „Canadian“ a moc dobré to není. Jako voda z pěnou, říká Kolouch. Také jsme si dali „Jagerboom“ Jagemaister a redbull. Vůbec mi to nechutnalo ale tady je to populární. Navečer jsme zařizovali s Tomaszem půjčení auta, měl pro nás zajištěný minivan. Bohužel se ale pohádal s Petrem před půjčovnou a tak z toho nic nebylo. Petr ho nazval idiotem, což opravdu posral a tak jsem zvědavý co si ted půjčíme…

13.6. Výšlap na Grouse Mountain

Výšlap na Grouse Mountain je docela prudký krpál

Výšlap na Grouse Mountain je docela prudký krpál

Ráno jdeme na snídani do „De Dutch“ což je taková ta snídanová restaurace, kterou známe z amerických filmů. Jídlo dobré, zdravé ale na nás dost drahé. Odpoledne nás Ula hodí do New Wesminster, kde se scházíme s Petrem, kterému skončila škola a jedeme sky-trainem, sea-busem a normálním busem do severního Vancouveru, kde začínají hory. Máme v plánu výšlap na „Grouse Mountain“. Je to tady známá tůra a trvá asi hodinu. Kolouch i Peter jdou dobře ale já docela funím. Je to strašný krpál, pořád do kopce, nastoupali jsme 800metrů. Nahoře je bohužel mlha a tak nic nevidíme. Děláme si z toho legraci. „What is this white there?“ Dolů jsme mohli jet lanovkou ale nakonec nás Kolouch ukecal na pěší sešlap. Cestou dolů jsme potkali dost pěkných holek, takže tady přece nějaké jsou. Každý tady má iPhone a nebo jiný placatý telefon a pokud vyráží do přírody, tak si ho přidělá na ruku, do boty si dá čidlo a měří si kroky a tep. Vsadím se, že to u nás bude brzy také hit. K večeři máme telecí maso a českou čočkovou polévku. Už si ty jídla ani nefotím, ale opět je to výborné..

14.6. Sushi s Kam a vypůjčení auta

Ke snídani máme omeletu se špenátem, poté kecáme s rodinou na skype. Na oběd jdeme dnes s Kam na sushi. Jelikož tomu nerozumíme tak si objednáváme všechno. Odpoledne jedu s Tomaszem do půjčovny, aby mě pomohl vypůjčit auto. Prohlížíme různá auta a nakonec bereme minivan za super cenu, ve kterém se bude dát spát. Je to Dodge Grand Caravan pro 6 lidí s benzínovým motorem 3,6litru, takže docela síla. Navíc je rok starý, takže je hezký. S tím se nám pojede pěkně.

15.6 Odjezd do hor

Plánovaná trasa

Plánovaná trasa

Ráno pro mě domů přijíždí holčina, se kterou si jedu vyzvednout auto. Mám docela lufta z toho, jak se mi to bude řídit. S automatickou převodovkou jsem nikdy nejel. Dopravní značení ve Vancouveru je pro mě také zatím docela divočina ale až na jeden malý incident, kdy mě málem sejmul nákladák jsem to zvládnul. Loučíme se s Ulou a Petrem a míříme směr Whistler. Dokupujeme zásoby jídla v obchodáku Safeway a projíždíme přes celý Vancouver. Za městem vidíme první krásné pohledy na moře, ostrovy a vysoké hory a tak nějak si to užíváme a těšíme se dál. Myslím že okolo páté hodiny jsme dorazili do Whistleru. Byl jsem  zaskočen tím, jak luxusní to tady je. Omylem jsme zajeli do oblasti rodinných domků a bylo to tady uplně nádherné. Luxusní domy a zahrady, všude čisto, přírodní materiály, nádhera. Prohlédli jsme si také whistler village a Whistler Olympic plaza. Koloucha to tady nejdříve nebavilo ale potom už to bylo lepší. Místo na spaní jsme našli u vesničky Pemberton a navečer nás přišla navštívit liška.

16.6. Tůra okolo tří jezer a Lillooet

Celou noc pršelo a ráno to není o nic lepší. Vydáváme se na cestu ale už asi po 30km nacházíme parkoviště odkud se chodí na tůru. Je to tůra okolo tří jezer a tak se na ní vydáváme. Cesta je dlouhá 5km a celou dobu poprchává. Přesto si to užíváme, protože jsme konečně v divočině. u nejvyššího jezera bylo docela dost sněhu a tak jsme se pěkné rozmáchali. Po návratu na parkoviště jsme náležitě využili toho, že máme minivan a vevnitř si osmažili vajíčka s kuřecím masem. Kolouch má parádně zmáklou kuchyni se vším všady. Pokračovali jsme  v cestě, zpočátku pěkně pršelo ale poté přišla výrazná změna. Přijeli jsme do vesničky Lillooet, která vypadá jako kdyby stála v Texasu. Svítilo sluníčko a země byla vyprahlá. Asi zde moc neprší a vypadá to tady jako u moře. Nakoupili jsme zásoby v místní samošce a také jsme viděli projíždět strašně dlouhý vlak. Cesta z Lilloetu byla naprosto nádherná, obrovské hory, stáda koní, hluboké rokliny kde protéká řeka Frazer. Každou chvíli jsme museli zastavit a kochat se. Je to zatím nejhezčí místo kudy projíždíme. Pořídil jsem několik fotek ale ta atmosféra z nich není znát. Prožívám to, co jsem si přál. Obrovské hory, absolutní volnost, pohoda. Místo na spaní jsme našli kousek od silnice, odkud je hezký výhled. Kolouch právě vaří večeři a já sepisuji deníček o dnešním dni, který neměl chybu.

17.6. Dojezd pod Robson

V podvečer jsme dojeli pod Mt.Robson

V podvečer jsme dojeli pod Mt.Robson

Snídáme ovesné vločky a Kolouch vaří pudink. Jsme na krásném místě, ale moc dobře jsem se tady nevyspal. Dnešní den strávíme v autě. Sluncem vyprahlá krajina, na kterou jsme si tady zvykli se postupně mění v zalesněné hory a zanedlouho vjíždíme do mraků, odkud leje jak z konve. V podvečer jsme dojeli pod Mt.Robson, kde jsme navštívili infocentrum. Našim plánem je vydat se pod tuto nejvyšší horu Britské Kolumbie a tak si k tomu sháníme různé informace. Přespat se nám podařilo na parkovišti pod Robsonem ale jinak tady hledání míst na spaní není vůbec jednoduché.

18.6. Berg Lake trail

IMG-229Ráno jsme se od správce parku dozvěděli, že zde nemůžeme spát. Říkal jsem, že nevím kde je kemp, přitom je u dálnice cedule jak prase.  Naštěstí byl v pohodě. V infocentru jsme si zamluvili místo na stan a vyplnil formůlář o tom kdo jsme, kam jdeme, jakou barvu mají naš bundy a náš stan a kdy se vrátíme. Kdybychom se totiž nevrátili, tak budou hledat toho medvěda co nás sežral. Trasa je dlouhá 22km a vede okolo krásných vodopádů. Zpočátku bylo počasí hnusné ale postupně se to lepšilo. Velice hezký byl vodopád Empereror a musím uznat že takový hezký jsme v Norsku neviděli. Dalo se dojít až pod něj a tak jsme se pořádně rozmáchali. Procházíme okolo krásného jezera Berg Lake do kterého se sesouvá ledovec. Dokonce jsme viděli jak se kus ledovce odlomil a za dunivého zvuku se sesunul do jezera.  V cíli na nás kromě tábořiště čekal i srub, o kterém jsme ani nevěděli. Poprvé v Kanadě jsme si postavili stan a ve srubu uvařili polévku. Dnes jsme tady také potkali hodně lidí z Evropy. Cestou na Robson jsme potkali čechy, kteří pracovali v Jasperu ted cestují. Sedím tady na srubu, píšu deníček a jsou tady s námi dva lidé z Belgie, jedna simpatická Italka a s ní  Němec. Trochu nám poradili kam se tady máme podívat, tak to třeba zítra ráno zkusíme.

19.6. Sestup z Berg Lake a cesta do Jasperu

IMG-250Ráno se mi do té zimy nechce vstávat. Na srubu posnídáme a vyrážíme zpět do civilizace. Čeká nás 22km dlouhá štreka z kopce dolů. Počasí je pěkné a tak si to opět užíváme. Pohled na Empereror falls je super. U jednoho z jezer si sundávám pohorky a jdu se osvěžit do ledové vody. Kolouch tam nakonec vlezl celý, brrrr. Nakonec jsme v pohodě došli na parkoviště a vydáváme se na cestu do městečka Jasper. Krajina je stále krásná, projíždíme přes obrovské hory. Před Jasperem nás bohužel pěkně zkasírovali. Za 6 denní vstup do tohoto obrovského parku platíme 107 CAD, což se nám zdá strašně moc. Ve městě jdeme koupit plyn do vařiče a prodavač je český kluk. Dává nám rady, co v okolí navštívit a co ne. Večer si jdeme uvařit k nedalekému jezeru, kde se zakecávám se sympatickou ženskou, která také ráda cestuje a tak mi radí, kde zadara přespat. Spíme tedy u jezera Edith, kde fotíme obrovské soby.

20.6. Termální lázně Miette

Rádo sjíždíme do městečka, kde na ulici nacházíme nejen wifi ale také čechy, Davida a Kristýnu. Čecha najdeš tam, kde je zadara internet. Kecáme s rodiči a Pétou na skype a od našich nových kámošů získáváme informace o tom, kam se podívat. Docela jsme se tady zdrželi a tak nám dnes zbývá čas pouze na návštěvu termálních lázní v Miette. Cestou potkáváme medvěda, který se tady promenáduje u silnice. Mají zde čtyři bazény s vodou o teplotě 13, 28, 38 a 39 stupnu celsia. Zkoušíme všechny ale nejlepší je ten 13 ti stupnovy, jelikož je v něm prázdno :D
Po termálech zajíždíme na piknikoviště, kde je možné dělat ohen. Kolouch smaží vepřové řízky na cibulce a houbách a je to opravdu slast. Večer spímena odpočívadle u silnice, takže žádná romantika.

21.6. Výstup na Whistlers a táboření s komáry

Komáři žraly tak, jak jsem to ještě nezažil

Komáři žraly tak, jak jsem to ještě nezažil

Máme namířeno na kopec Whistlers, odkud je prý krásný výhled nejen na městečko Jasper ale i na celé okolní hory. Pod vrchol vede i lanovka, která stojí 30 CAD. Kolouch za to ty prachy prostě nedá, a tak půjdeme 1200 výškových metrů pěšky. U silnice vidíme medvědici s mládětem a kousek od nich se vydáváme do kopce. První půlku kopce proklínám a vůbec mě to nebaví. Výhled z vršku kopce byl ale nádherný a tak jsem na to utrpení zapomněl. Na vrcholu jsme nafotili pár fotek a lanovka nás svezla zadara dolů. Nechtělo se nám dnes spát v autě a tak jsme si šli zarezervovat tábořiště. Šli jsme k přepážce, kde byla taková blonďatá kočka, všechno vypadalo v pohodě ale potom se nás ujal zpomalený dědouš, který nám vnutil úplně jiné tábořiště než jsme chtěli. Přes půl hodiny mě vysvětloval nějaká pravidla, jak topit oheň, kterou vodu pít a nakonec jsme vyrazili až v 8 večer. Komáři žraly tak, jak jsem to ještě nezažil. Slunce zapadalo a my jsme nemohli zastavit. Těch 7 km mi přišlo nekonečných. Konečně jsme dorazili na tábořiště ale to také nebylo moc pěkné. Postavili jsme stan a začali vařit. Komáři byli všude a žrali i přes oblečení. Rozdělali jsme oheň ale ani to je neodradilo. Proklínali jsme toho dědulu, co nás sem poslal. Kolouch chtěl do igeliťáku nachytat komáry a donést mu je do kanclu, aby věděl jak krásný to tady je :D K večeři jsme si usmažili steak z bizona, který byl exelentní. Aspoň něco bylo na tomto večeru pozitivní. Ve stanu se nám podařilo vyvraždit všechny komáry a nakonec se i dobře spalo.

22.6. Plavání v Jasperu a Columbia Icefield

Columbia Icefield, autobus má náhon na všech šest kol a díky tomu dokáže jezdit po ledovci.

Columbia Icefield, autobus má náhon na všech šest kol a díky tomu dokáže jezdit po ledovci.

Ráno opouštíme tábořiště a komáři pořád žerou. Sbíháme 7km k autu a už se těšíme do bazénu. V Jasperu je super bazén za 6 CAD. Má 25metrů na délku a jeho hloubka je na jedné straně 1,5m a na druhé 4,5m. Zevnitř je částečně obložený dřevem a prostě vypadá dobře. Není tady moc lidí a mají tady také 40 stupnovou výřivku, ale v té se nedá vydržet. Po koupání zalézáme do příjemné hospůdky. Kolouch si dává na zkoušku pivo a oba si dáváme hamburger, který je opravdu výborný. S „českým“ hamburgerem nebo s mekáčem se to nedá srovnávat. Čeká nás přejezd pod ledovec Columbia Icefield, cestou se ovšem zastavujeme na  vodopádech Athlabasca Falls a Sunwapta Falls. Je tady dost lidí a počasí nám nepřeje, jinak jsou vodopády hezké. Večer přijíždíme pod ledovec po kterém se jezdí speciálním autobusem s náhonem na všech 6 kol. Na ledovec se bohužel pěšky nedá a tak zalézáme do auta. Je tady zima a tak se krásně spí.

23.6. Tyrkysová jezera a příjezd do Banffu

Tvar jezera Peyto Lake připomíná ducha

Tvar jezera Peyto Lake připomíná ducha

Dnes prší a tak se vydáváme dále. Naší první zastávkou je jezero Peyto Lake a později také Lake Luis a Morain Lake. Strašně jsem se na ně těšil, byl to jeden z mých kanadských cílů. Jsou krásně modrá a já se těšil jak tady budu fotit. Počasí je ale šílené a tak mám dobré fotky jenom z Peyto Lake, které bylo na trase první. Přijíždíme do načančaného městečka Banff a sháníme infocentrum. Naštěstí mají otevřeno až do 8 a tak jsme to stihli. Informací o tom, kam se zítra vydat máme dostatek. Potkáváme tady českého kluka, který už 5 měsíců pracuje v Calgary a jsme prý první češi, které tady potkal. Je sobota večer a městečko Banff ožívá. Nemůžeme se smířit s tím, že zalezeme do auta a budeme spát… nakonec měníme plán. Auto zaparkujeme na klidném parkovišti poblíž centra, vezmeme na sebe nejčistší oblečení co máme a vyrážíme pařit. Asi nejvíce to žije v klubu The Dancing Sasquatch a tak se tam hrneme. Za vstup platíme 10 CAD. Vevnitř je super atmosféra a lidé jsou hrozně přátelští. Kolouch jim předvádí kozáčka a všichni okolo skandují. Jediné, co nás rozčiluje je cena alkoholu. Dali jsme si dohromady jedno pivo za 5,5 CAD (110 Kč). Tady se člověk opravdu neožere. Vydrželi jsme tam asi do druhé hodiny ranní a rozhodně toho nelitujeme.

24.6. Výstup nad Banff a relax u Minnewanka Lake

U jezera Minnewanka jsme si užili krásné chvíle.

U jezera Minnewanka jsme si užili krásné chvíle.

Nechce se nám vstávat, nejradši bychom spali do oběda. Počasí je mizerné a hlásí bouřky. Přes to všechno vyrážíme na Sulphur mountain. Není to dlouhá cesta ale stejně se nám podařilo zabloudit. Jdeme vzhůru strmým svahem a dolů se valí kameny. Cestu nakonec nacházíme ale i tak to byl docela adrenalin. Nahoře je kruhová restaurace, něco jako na Ještědu. Počasí se každou chvíli mění ale na chvíli se obloha otevřela a viděli jsme dolů na Banff. Jinak je počasí mizerné a většinou poprchává. Cestou dolů se počasí zlepšuje a když docházíme na parkoviště, tak je krásně modrá obloha. Jsme rozčílení že se udělalo tak hezky až teď, chceme si to vynahradit vyrážíme na jezero Minnewanka. K jídlu si vaříme instantní chřestovou polévku a poté vyrážíme na obhlídku jezera. Asi po 2km nacházíme krásné místo a zůstáváme tady až do západu slunce. V tomto parku jsme poslední den a máme to takovou odměnu na konec. Kolouch se opaluje, pere prádlo a já si fotím a píšu deníček. Místo na spaní jsme našli kousek odsud u jezera a tam to bylo také super.

25.6. Lake Luis a Salmon Arm

Táboření u jezera Two Jack Lake

Táboření u jezera Two Jack Lake

 

Ráno nás budí nějaký chlapík, co vyráží na ryby. Rádi bychom tady u jezera zůstali, ale musíme dnes opustit park a začít se vracet směr Vancouver. Ještě jednou navštěvujeme Lake Luis, jelikož to je po cestě. Počasí je o trochu lepší, ale stejně se mě nedaří fotit tak jak bych si přál. Většinu dne trávíme v autě, cestou koukáme po různých zajímavostech jako jsou například spirálové železniční tunely. K večeru dojíždíme do městečka Salmon Arm a spíme u jezera. Okolo jezdí dlouhé vlaky. Kolouch tvrdí, že ho jedoucí vlak ze spánku jen tak nevzbudí. Nakonec si ovšem bere špunty do uší. Není divu, vlak který má 200 vagonů a táhnou ho 4 mašiny nadělá dost hluku.

26.6. Vernon a Peachland

Vyšperkovaný Peachland

Vyšperkovaný Peachland

Vyrážíme na jih do Vernonu. Zalesněné kopečky se postupně mění ve vyprahlé a hodnota na teploměru stoupá. Možná dvě hodiny trávíme v supermarketu „Superstore“ a obdivujeme co všechno se tady dá nakoupit. Český supermarket je ošklivé skladiště ve srovnání s tím, co je tady. Ceny jsou většinou srovnatelné a nebo nižší než v Česku a kvalita je na mnohem lepší úrovni. 3 litry pomerančového džusu stojí 6CAD a je to opravdu 100% pomeranč s dužinou. Výjimkou jsou uzeniny a sýry, ty jsou extrémně drahé. Něco jako hermelín stojí 6CAD (120Kč). Jdeme se podívat co prodávají v místním sportu a potkáváme Češku Zuzku, která tady má už dokonce trvalý pobyt. Doporučuje nám nedaleký park Kalamalka Lake a tak se tam vydáváme.
Cedule nás informují o tom, že se zde kromě medvěda nachází i chřestýš a puma. Kolouch ihned připravuje herpetologickou tyč a jde se na procházku. Chřestýše jsme nepotkali, ale bouřku jsme si užili pěkně. Kolouch měl šílenou radost že zmokl a musel jsem ho vyfotit. Sedli jsme do auta a vyjeli z bouřky. Obloha byla zbarvená do oranžové barvy a vše vypadalo tak zvláštně. Zastavili jsme ve městečku Peeachland a užívali si západu slunce. Bylo tu spoustu kytiček, vše nově udělané a hezky se to fotilo. Auto jsme zaparkovali na parkovišti a šli spát. Ve 3 hodiny ráno nám někdo klepe na okénko. Jsem rozespalý, takže nevím o co jde. Stojí před námi bílé SUV s majákem, světla mi svítí do obličeje, Kolouch otevírá dveře. Je to policista a chce naše doklady. V Kanadě zřejmě není normální parkovat auta přes noc na veřejném parkovišti. všechno máme v pořádku a tak nakonec odjíždí a my se jdeme dospat.

27.6. Osoyoos, krajina chřestýšů

Osoyoos je nejteplejší oblastí Kanady, vyrážíme hledat chřestýše.

Osoyoos je nejteplejší oblastí Kanady, vyrážíme hledat chřestýše.

Přijíždíme do města Osoyos. Je to nejteplejší oblast Kanady a všude tady pěstují ovoce. Opět využíváme mekáče a jeho free wifi a voláme rodině a Péťe. Nic jsme si tady nekoupili a ani nás nikdo nevyhodil, paráda. Je tady dlouhé jezero a tak k němu jedeme, kolouch vaří těstoviny s restovanou slaninou a je to superdobré :D Trochu se osvěžuji v jezeře a Kolouch spí. Po pauze vyrážíme k nedalekým hranicím s USA bohužel nemáme víza a tak se fotím alespon na hranicích. Naší další atrakcí je opět hledání chřestýšů a tak se  nějakou hodinku potulujeme po místních kopcích. Nic jsme nenašli a tak vyrážíme alespoň do místního muzea, kde ho prý mají. Je zde super chlapík který nám dává vstupné za polovičku a na dotaz jestli uvidíme „ratlesnake“ se otáčí a otevírá krabici s chřestýšem. Je krásný a docela veliký. Kolouch má radost. Tlačí nás čas a tak jedeme asi 50km do Keremeosu, kde spíme u řeky. Z lesa se ozývá vití. Žijí zde hyeny a tak si myslím že to jsou ony.

28.6. Keremeos a návrat do Vancouveru

Zdejší oblast je plná obchůdků s ovocem a zeleninou, které zde pěstují. Kupujeme bedýnku třešní, nektarinky a jablečný mošt. Čeká nás 350km cesty a tak uháníme po dálnici a skoro nikde nestavíme. Na okraji Vancouveru si chce Kolouch uvařit kafe a tak zastavujeme naproti kravínu, kde naše auto dostává neodolatelný odér. Přijíždíme k Petrovi domů kde nás vítají a pomáhají nám vynášet věci z voňavého auta. K večeři máme pizzu a jsme rádi, že jsme opět v civilizaci.

29.6. Capilano Suspension Bridge

Capilano Bridge, most zavěšený asi 50m nad zemí

Capilano Bridge, most zavěšený asi 50m nad zemí

Ráno vracíme auto. Vše je naštěstí v pořádku a tak mám o starost méně. Dnes mají všichni volno a tak vyrážíme autem na výlet. První zastávkou je Suspension Bridge, což není nic jiného než most zavěšený vysoko nad vodou. Od mostku k vodě je to 50m. Další atrakcí je Capilano Bridge, kde je o poznání více atrakcí.  Například ocelový mostek zavěšený nad údolím, který má místy prosklenou podlahu, skrz kterou je vidět do propasti. Je tady také lesní dům, ze kterého vede stezka v korunách stromů. Jsme z toho docela unavení a hladoví a tak vyrážíme do řecké restaurace. Kolouch si objednává skopové suflaky a já kalamáry. Je to dobré ale je toho hrozně moc. Cestou domů Ula s Tomkem poslouchá hudbu a paří na to. Zastavujeme se v Liquer store, což je jediné místo, kde v Kanadě koupíte alkohol. Kupujeme několik pivek značky Kokanee, za jednu 3dcl lahvičku chtějí 2 CAD.

30.6. Flákací den

IMG-542Dnes se nám nechtělo vstávat. Z postele vylézáme až o půl 10. Venku prší Ula s Tomkem odjíždějí na narozeninovou párty a my jdeme s Petrem do bazénu. Chtěli jsme jít i do posilovny ale tam nás bez přezuvek nepustili. Bazén byl plný lidí, ale i tak dobrý. Měli zde dva skokánky, jeden asi ze 3 metrů a tak jsme si pěkně zaskákali. Večer jsem se jel projet na kole po nedalekém parku. Je super jak rychle se dá dostat z města do divočiny. Párkrát šlápnete do pedálu a městská zástavba se změní v prales. K večeři nás čekal výborný losos, kdo to má pořád jíst? :-D

1.7. Buntzen Lake a Canada Day

Buntzen Lake, Ze země trčí velké pařezy a z nich vyrůstají další stromy

Buntzen Lake, Ze země trčí velké pařezy a z nich vyrůstají další stromy

Dnes vyrážíme na jezero Buntzen Lake, které je jen 20min autem od domu. Peter se musí učit na zkoušky a tak jedu jenom já a Kolouch. Veze nás tam Tomek ale s námi nejde. Okolo jezera je asi 10 km dlouhá stezka a tak ji procházíme. Je to tady tak trochu jako v deštném pralese. Ze země trčí velké pařezy o průměru až 1,5 metru a z nich vyrůstají další stromy, které jsou porostlé nějakým lišejníkem či mechem. Počasí není hezké a tak večer koukáme na film. Mě to moc nebaví a tak se jdu projít. Přicházím do parku kde je hrozně lidí. Všichni na sobě mají vlaječky a hraje hudba. Dnes je Canada Day a my jsme na to zapomněli. Utíkám domů abych jim to řekl.  Máme namířeno do Downtownu, kde je obrovský ohňostroj a spoustu lidí. Autobus nám ale ujíždí a už nemáme jinou možnost jak se tam dostat. Pěkně mě to štve a tak se jdeme podívat alespoň sem do Coqutlamu, kde je také malý ohňostroj a živá hudba. Všichni čekají na odpálení, ale pořád nic. Někdo jim vlezl do oplocené oblasti, kde byl ohňostroj připraven a tak ho nemůžou odpálit. Akce se odkládá na zítra.

2.7. S kajakem na Indian Arm

IMG-561

kajakDnes konečně vyrážíme na kajak. Tomek nás veze do North Vancouver, kde si půjčujeme kajak s vestou a a vším příslušenstvím. Počasí není pěkné, ale aspoň neprší. Vyrážíme ve třech. Já, Kolouch a Peter. Naší první zastávkou je malý ostrůvek Grey Rocks Island, na kterém rostou spousty škeblí. Myslím, že to jsou normální slávky. Peter se hned pouští do jídla a my se samozřejmě přidáváme. Není to moc dobré, ale je to zajímavé jídlo. Navíc 100% čerstvé a zdravé. Nějací lidé na nás křičí seal, seal,… na hladině je nějaké zvíře ale ihned mizí pod vodou. Ujedeme další kilometr a už ho vidím v celé kráse. Je to lachtan a nádherně se předvádí. Škoda že nemám foťák. Naší další atrakcí je ostrůvek Jug Island s vysokou skálou. Je celkem obtížné vylézt z lodi a nahoru na ostrov jsme se nedostali. Přesto je to tady super. Okolo projíždí nějaké slečny, také na kajaku a Peter jim anglicky povídá, že tady na tom ostrově žijeme a máme vše potřebné k jídlu. Ukazuje jablko, které je jakoby odsud. Z ostrova jsme si to střihli na přímo do zálivu, kde kajaky vracíme. Občas nám cestu křižují lodě, které dělají větší vlnky. Máme ještě chvilku času a tak se fotíme u potůčku, který vtéká do moře. Najeli jsme asi 9 km a trvalo nám to 3 hodiny. V 10 večer jdeme do Coquitlamu na ohňostroj. Peter tvrdí, že bude jen takový malý. Já jsem ale tak veliký v životě neviděl.

3.7. Výlet s Tomkem

4.7. Trajektem do hlavního města Victoria

Trajekty na trase Victoria-Vancouver projíždí nádhernou přírodou

Trajekty na trase Victoria-Vancouver projíždí nádhernou přírodou

Vstáváme už v 5:30 ráno a čeká nás dlouhá cesta na Vancouver Island. Dnes jedeme do hlavního města Victoria. Našim prvním dopravním prostředkem je West Coast Express, což je dálkový vlak, který nás veze do centra Vancouveru, tam jedeme asi pět minut na autobusové a vlakové nádraží Pacific Centre, kde kupujeme jízdenku až do Victorie. Autobus jede asi hodinu po dálnici a poté i s námi vjede do do trajektu. Výhled z trajektu na okolní ostrovy je super. A to počasí! Ve Victorii je hodně budov v evropském stylu a jsou také starší. Procházíme přístav, sedíme na trávníku před parlamentem a navštěvujeme námořní museum. Závěrem výletu je posezení na pláži. To se mi líbilo nejvíce. Škoda, že už chce jet Kam domů. Loučíme se s Pacifikem, užíváme si jízdu trajektem a zanedlouho jsme zase doma.

5.7. Lighthouse Park

Lighthouse park

Lighthouse park

Petr je dnes ve škole, Ula v práci a tak vyrážíme já, Kolouch, Tomek a Kam na výlet. Ukazují nám místo, kam chodí v zimě lyžovat. Je to asi jen 40min jízdy, takže to mají kousek. Sjezdovky tady jsou hezké a zůstalo tady spoustu věcí připomínajících olympiádu. Navštěvujeme několik hezkých míst. Nejvíce jsem si ale oblíbil Lighthouse Park. Je to velký park v západním Vancouveru, má krásnou skalnatou pláž a jak už název napovídá, je tady maják. Je krásné počasí a nechce se mi odsud. Cestou zpět projíždíme Downtownem a tak si konečně prohlížím mrakodrapy za pěkného počasí. Večer Tomek griluje hovězí steaky (T-Bones), jsou trochu tvrdší, ale dobré.

6.7. White rock a odlet

White rock

White rock

Dnes je náš poslední den v Kanadě a tak vstáváme už brzy ráno. Je krásný slunný den, Peter má volno a tak s ním, s Tomkem a Kam vyrážíme na pláž White rock. Je zde velký na bílo natřený kámen, na kterém se fotíme. Procházíme se po mole, kde lidé chytají kraby a ryby a koukáme na protější ostrovy, které jsou na území USA. Odtud se přesouváme na místo, kde kotví rybářské lodě a je zde také restaurace na vodě, která je naším obědovým cílem. Ještě předtím ale procházíme rybářské trhy, kde jsou k mání krevetky, kraby, lososi a další mořská zvěrstva. V restauraci, nebo spíše fast foodu na vodě „Pajos“ si dáváme smaženého halibuta. Těšil jsem se že si dám zdravou lehkou rybu, ale je to osmažené ve strouhance, takže nic moc. Náš pobyt v Kanadě neúprosně končí. Nakupujeme suvenýry a balíme si věci. Všichni, kromě Petera, který se musí učit s námi jedou na letiště. Bude se mi stýskat kanado! Letištní hala je zajímavá, protéká tudy umělý potok a je tady obří akvárium.

7.7. Přílet do Frankfurtu

IMG-701Na letiště dosedáme skoro půl hodiny před plánovaným přistáním. Let byl hezký a pohodlný. Batohy nakládáme na vozík a štrádujeme si to do letištní haly, kde se dá dobře spát. Máme přes 7hodin času a tak se můžeme prospat. Probouzí mě nějaký hluk a když se proberu tak je náš vozík fuč. Batohy a všechno ostatní nám zůstalo, ale náš vozík někdo vrátil do stojanu, kde za něho dostal 2Eura. Vůbec se mi to nelíbí a tak se jdu projít a najít také nějaké zapomenuté vozíky. Našel jsem celkem tři, takže mám vyděláno a kupuji si za to pivo. Konečně evropské pivo za rozumný peníz. Večer nasedáme do autobusu Student Agency, na tu úmornou cestu ve stísněném autobuse se vůbec netěším. Zpočátku byl autobus docela prázdný a tak jsem si lehl přes dvě sedačky, po pár kilometrech ovšem přisedli další a tak se autobus naplnil. Vzduch byl naprosto vydýhaný, otevírací okénka autobus nemá a v tom já prostě neusnu. Už nikdy v tom nechci jet!
Brzy ráno přijíždíme na hlavní nádraží v Praze. Vlak nám odjíždí za 5minut a tak máme fofr. Bleskurychle kupujeme jízdenky a jen tak tak stíháme vlak, se kterým jsme za krásných 57minut v Pardubicích. Na nádraží nás vítá tatík.